Milé
maminky, které máte malé dítě. Moc bych vás chtěl poprosit o jednu věc. Mít
dítě je určitě krásná věc, je to pro mnohé dar od Pána Boha. Já tomu všemu
rozumím. Je to štěstí, když se zrodí nový život. Vaše rodina se rozvine a je
šance, že i vaše děti budou mít děti a ty zase budou mít děti a tak váš rod
třeba nezanikne. Tatínek je na sebe určitě hrdý, jak dokázal toho vašeho
potomka krásně s vaší pomocí zplodit. Usmívá se, spinká, papá, občas zadělá plínky,
ale vám to nevadí a rádi kolem něj poskakujete a staráte se o něj. Neni to
nijak zvláštní, je to přece vaše děcko a jednou se bude takhle starat o vás.
Bude vám utírat sliny a měnit zasraný plíny. Jenže k tomu, aby se tak stalo je
dlouhá cesta. A ta cesta začíná ve chvíli, kdy děcko vyleze na tenhle svět. Maminka
pláče radostí a otec omdlívá. Nevim jak vám, ale mě porod připadá nechutnej.
Vim, že to jinak nejde, ale nemám na to žaludek. Ale kvůli tomu si to tady
nepíšu. Takže zpátky.
Maminka
pláče radostí a otec omdlívá. Jde o to, jestli protože je tam hodně krve a nebo
proto, že si uvědomil, že před devíti měsíci něco posral. Já bych omdlíval z
toho druhýho důvodu. Tak si to rozebereme. Pokud je vaše rodičovství plně
plánovaný, dál nečtětě.
Je vám něco přes 20 let, máte celej život před
sebou a konečně ste se dostali do věku, kdy máte možnost absolutního rozletu.
Máte práci, nějaký ty peníze, kámoše a možnost volby a volnosti. Když to
najednou příde ten pocit, zvanej láska a holka, která vás připraví o ty o
kousek vejš zmíněný věci. Tim pádem ste upřímně v prdeli a kdyby tak i nadále zůstalo,
neleželi by ste teď na porodnim sále na zemi. Když se seberete, máte tendence
si uříznout péro, protože už ho k ničemu nepotřebujete, posrali ste s nim co
ste mohli a celej život je v hajzlu. Den ode dne si začínáte uvědomovat, že je
něco špatně. Nakonec si tu holku, asi z povinnosti k nadešlé situaci vezmete. A
dalších pár let přemejšlíte o tom, jak z toho ven a zachránit co se dá. Ten
pocit štěstí od chvíle kdy se dozvíte, že je stará těhotná do tý chvíle, než to
příde na svět, je celkem dlouhej. Ovšem od narození dítěte, už je to od desíti
k pěti a pak od pěti k nule. Nemáte svobodu, nemáte prachy, nemáte vlastně nic.
Krom toho, že máte o "X" dalších povinností víc. Takže maličká věc co
vás někde nasere, tak to odnese žena a od ní to schytá dítě. A to je začátek
toho, jak z toho průseru ven. Prostě se rozvedete, pár tisícovek měsíčně
pošlete, aby bejvalá s tim malym neumřeli hlady a ste úplně v pohodě. Sice ste
pár let života prosrali, ale eště je furt dost času, aby ste se vrátili zpátky.
Konečně se dostávám k tomu, o čem sem chtěl psát už na začátku.
Milé
maminky, které máte malé dítě. Moc bych vás chtěl poprosit o jednu věc. Když s
tim svym fakanem dete někam ven. Buď mu zalepte držku, nebo mu do ní narvěte
roubík, aby chvilku ten smrad tu hubu držel. Vůbec nejlepší by bylo zavřít ho
do nějaký klece nebo držet na řetězu, aby všude nepoletoval. Neni nic horšího
než zkurvenej uječenej malej smrad, kterej lítá všude možně a do toho vy, VY maminky vyvoláváte jeho jméno a marně čekáte, že se k vám vrátí. Kurva to i
nevychovanej pes je poslušnější. Takže pokud to nezvládáte, nikam s tim
parchantem nelezte. A pokud už je to nutný, prosím aby jste použily roubík a
řetěz. Protože nejste jediný koho ty děti serou. A vaše chování beru jako
neohleduplné k lidem, kteří se o svoje děti uměj postarat a nebo byly dětmi o které bylo dobře staráno a jejich chování na veřejnosti nikoho nesralo.
12.6.2013
